Stabilizát

Stabilizát je zvlhčená stavební směs s vápenným pojivem vyráběna ve standardním centrálním mísícím zařízení. Stabilizát se vyrábí technologickou úpravou vstupních surovin, kterými jsou vedlejší produkty spalování uhlí a odsíření spalin.

Stabilizát se vyrábí technologickou úpravou vstupních surovin, kterými jsou vedlejší produkty spalování uhlí a odsíření spalin (popílek, struska, fluidní popel, případně energosádrovec nebo produkt polosuché metody odsíření), spočívající v dokonalém promísení s přesně dávkovaným množstvím záměsové vody (wopt. dle zkoušky Proctor Standard). Zařízení je vybaveno kapacitními zásobníky práškových substrátů, váhovým dávkováním a dostatečnou výkonností vodního hospodářství.

Pro získání požadovaných vlastností stabilizátu je v počáteční fázi výroby rozhodující promísení vstupních surovin s vápnem a následné zvlhčení záměsovou vodou, při kterém dochází k exotermní reakci a během několika minut k nastartování hydratačních procesů. Ve stavební směsi probíhají v alkalickém prostředí chemické pucolánové reakce obdobné procesům při tuhnutí cementů a za aktivní účasti volného CaO vzniká materiál s vazebnými schopnostmi. Po zatuhnutí se stabilizát zásadně liší svými technickými vlastnostmi od původních neupravených vstupních surovin, jeho vlastnosti jsou obdobné vlastnostem chudého betonu. Specielně vyráběné typy stabilizátů s vyšším obsahem vápna lze charakterizovat jako materiál nepropustný (koeficient propustnosti k v rozmezí n.10-8 až n.10-9 m/s), s vysokou pevností v prostém tlaku (5 – 10 MPa), odolný proti mrazu a vodě.

Vzhledem k řízenému dávkování vstupních surovin a následnému dokonalému promísení s optimálním množstvím záměsové vody je možno v míchacím centru vyrábět stabilizáty různých vlastností dle požadavků zákazníků. V případě zájmu je možno stabilizát dodávat i ve formě zahuštěné suspenze jako zálivkovou směs.

Stabilizát splňuje požadavky na ochranu životního prostředí (maximálně přípustné hodnoty chemických prvků ve výluhu) stanovené v technických podmínkách „Návrh a provádění staveb pozemních komunikací s využitím popílků a popelů“ TP 93, vydaných MDS 3.4.2003 a požadavky vyhlášky č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně ve znění vyhlášky č. 499/2005 Sb.. Současně stabilizát vyhovuje požadavkům na výsledky ekotoxikologických testů stanoveným vyhláškou č. 294/2005 Sb., a proto je ho možno stabilizát považovat za výrobek zdravotně nezávadný ve smyslu zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti stavebních výrobků v platném znění.

Stabilizáty vyráběné společností ČEZ Energetické produkty jsou certifikovanými stavebními výrobky pro následující užití:

• Tělesa násypů zemních pozemních komunikací
• Protipovodňové hráze
• Protihlukové valy
• Hráze odkališť a skládek odpadů
• Podkladní a ochranné vrstvy vozovek
• Aktivní zóna
• Obsypy a zásypy objektů
• Přechodové oblasti mostů
• Těsnící a uzavírací vrstvy skládek odpadů ve smyslu ČSN 80 8032
• Stabilizace zemin (zemní pláň, do těles násypů)
• Zásypový materiál při rekultivaci prostor po těžbě nerostných surovin
• Sanace podzemních dutin (po demolici stavebních objektů, při stavbách tunelů, parovody, kanalizace, stará důlní díla)
• KAPS – kamenivo zpevněné popílkovou suspenzí 

Expedice a podmínky zpracování stabilizátu

Stabilizát je dodáván odběratelům na výstupu z centrálního mísícího zařízení jako zavlhlá směs s optimální vlhkostí vhodnou k okamžitému zpracování.

Vzhledem k exotermním reakcím, které ihned po namísení ve stabilizátu probíhají je stabilizát možno zpracovávat i za nižších teplot než +5 °C a vyšších než 0 °C, kdy se zemní práce již běžně neprovádějí. Pokud je zaručen souvislý přísun stabilizátu a jeho zpracování, lze stavět násypové konstrukce i při teplotách pod bodem mrazu. Je však nutné před zahájením stavebních prací ověřit výslednou kvalitu zpracování zkouškami.

Stabilizát nabývá požadovaných vlastností po zpracování (zhutnění) a vyzrání. Hutnění stabilizátu se provádí v místě použití na stavbě.

Po navezení stabilizátu na místo uložení je třeba ihned zahájit jeho rozhrnování a hutnění. Tloušťka zhutňované vrstvy stabilizátu a účinnost a vhodnost zhutňovacího prostředku a počet pojezdů se určí zhutňovací zkouškou podle ČSN 72 1006.

Materiál po rozprostření je nutné okamžitě zhutnit jedním srovnávacím pojezdem hutnícího prostředku bez vibrace, další počet pojezdů a použití vibrace vyplyne ze zhutňovací zkoušky.

Nejvhodnějšími hutnícími prostředky jsou hladké vibrační válce a pneumatikové válce, případně jejich kombinace. Válec by měl mít stírací lištu.

Obvykle postačí 4 – 6 pojezdů pro dosažení 95 % zhutnění dle PS (zkoušky Proctor Standard). Míra zhutnění se v průběhu výstavby kontroluje v rozsahu a intervalech dle dokumentace stavby. Pro uhlazení zhutňované vrstvy je vhodné na závěr provést 2 pojezdy bez vibrace.

Stabilizát se doporučuje zpracovat do 1 - 6 hodin od výroby. Doba zpracovatelnosti závisí na obsahu vápna. Po této době dochází k vytváření cementačních vazeb v materiálu, stavební směs již nelze dobře zhutnit a výsledná kvalita rychle klesá. Navážení je proto nutné provádět po takových úsecích, které lze během uvedené doby zpracovat.

Staveniště je nutné odvodnit a zabezpečit před zatékáním povrchové vody při výstavbě. Každá zhutněná vrstva musí být příčně vyspádována, aby nedošlo k jejímu poškození při náhlém dešti. Pokud dojde po dešťové přeháňce ke zvýšení vlhkosti stabilizátu v horní zhutněné vrstvě, je možné stabilizát pro následující vrstvu namíchat v MC o něco sušší, aby došlo k odčerpání přebytečné vlhkosti z předchozí vrstvy. Při dlouhotrvajícím dešti je nutné práce přerušit.

Při vysokých teplotách a intenzivním slunečním svitu je třeba na základě místní zkušenosti vlhkost stabilizátu na výstupu z MC zvýšit o 2 – 3 %, případně ještě stabilizát na stavbě v průběhu rozhrnování a hutnění dovlhčovat kropením.

Při dlouhotrvajícím přerušení prací (v zimním období apod.) je nutné chránit povrch poslední vrstvy stabilizátu ochranným přísypem, nebo před zahájením dalšího navážení odstranit povrchovou vrstvu znehodnocenou povětrnostními vlivy.

Povrch svahů násypu je třeba chránit ochranným přísypem ze zeminy proti erozi při odtoku srážkové vody a účinkům povětrnosti. Sklon svahů na kontaktu tělesa ze stabilizátu a zeminy je nutno prověřit stabilitním výpočtem.

Stabilizát nesmí být vystaven vlivu podzemní vody, případně jejímu kapilárnímu vzlínání. Ochranu proti vzlínavosti vody lze vyřešit navezením a zhutněním min. 0,15 m mocné oddělovací vrstvy ze štěrkopísku nebo jiného propustného materiálu, která zabrání přístupu vody z povrchu původního terénu do navezené vrstvy.

Poznámka :
Odkazy na jednotlivé elektrárny, které mají platné certifikáty pro stabilizát jako stavební výrobek (rozsah povoleného užití stabilizátu se u jednotlivých OJ liší, lze však konstatovat, že pro výše uvedená použití lze využít stabilizát ze všech OJ skupiny ČEZ s výjimkou zahuštěné suspenze – možnost pouze v EHO). Pokud bude ze strany odběratelů zájem, lze rozšířit stávající certifikáty o další způsoby užití.

EPC, ELE, EPO, EHO

Skladování:

Stabilizát je skladován v suchém stavu v silech.

Plnící místa ve ZVLHČENÉM stavu:

Odběrné místo do nákladních aut – EPC, ELE, EME